Výchova štěněte: první tři měsíce

Aktualizováno 26. 10. 2026 · čtení 8 minut

Štěně si obvykle přivezeš domů v osmi až deseti týdnech. Následující tři měsíce jsou pro výchovu nejdůležitější: štěně nasává nové zkušenosti jako houba a to, co se naučí teď, si ponese celý život. Nemusíš z něj hned mít poslušného psa. Stačí položit základy: čistotnost, klidné seznámení se světem, ohleduplné zacházení se zuby a pár prvních povelů. Tady je přehled, na co se zaměřit a v jakém pořadí.

Než začneš: krátké lekce a hodně chvály

Štěně se dokáže soustředit jen pár minut. Plánuj proto několik krátkých tréninků denně, klidně po třech až pěti minutách, a vždy skonči dřív, než ho to přestane bavit. Za správné chování ho hned odměň pamlskem, hlasem nebo hrou. Trestání, křik a tahání za kůži na krku nefungují: štěně se jen začne bát a přestane ti důvěřovat.

1. měsíc doma (8 až 12 týdnů): jistota a čistotnost

První týdny jsou hlavně o tom, aby si štěně zvyklo na nový domov, na tebe a na denní rytmus. Pevný režim krmení, spánku a venčení mu dává pocit bezpečí. Počítej s tím, že štěně prospí 18 až 20 hodin denně, a nech ho spát. Přetažené štěně kouše, kňučí a hůř se učí. Víc o prvních dnech najdeš v článku první den se štěnětem doma.

Čistotnost: vezmi štěně ven hned po probuzení, po jídle, po hře a jinak zhruba každou hodinu až dvě. Orientačně platí, že štěně vydrží bez čůrání tolik hodin, kolik je mu měsíců, plus jednu. Když se vyčůrá venku, hned ho pochval. Nehodu doma beze slova ukliď, ideálně enzymatickým čisticím prostředkem, který odstraní i pach. Strkání čumáku do loužičky nepomáhá.

Jméno: řekni jméno, a když se štěně otočí, odměň ho. Pár opakování denně a jméno pro něj bude znamenat „podívej se na mě, přijde něco dobrého“.

Socializace: okno, které se zavírá

Zhruba do 14. až 16. týdne věku je štěně nejotevřenější novým věcem. Co v tomhle období pozná v klidu, to později bere jako normální. Ukaž mu proto co nejvíc podnětů: různé lidi (děti, lidi v klobouku nebo s holí), klidné očkované psy, auto, tramvaj, vysavač, schody, různé povrchy i návštěvu u veterináře jen tak na pohlazení. Kvalita je důležitější než množství. Když se štěně bojí, ustup do vzdálenosti, kde je v klidu, a do ničeho ho nenuť. Než bude plně očkované, vybírej bezpečná místa a domluv se s veterinářem, kdy může začít chodit do kurzu pro štěňata. Kurz stojí orientačně 1 500 až 3 000 Kč a začátečníkům se vyplatí.

Kousání: jak jemná má být pusa

Štěňata koušou všechno, včetně rukou. Je to normální a zároveň příležitost naučit je, že lidská kůže je citlivá. Když štěně kousne silněji, hru na chvíli přeruš, ruce stáhni a nabídni mu hračku. Pokud je rozdivočelé a nedá se zastavit, bývá to únava: dej ho v klidu spát. Pomáhají žvýkací hračky a gumová hračka plná pamlsků, ze které musí jídlo vydolovat. Kolem 4. až 6. měsíce se mění zuby a potřeba žvýkat ještě vzroste.

2. měsíc doma (12 až 16 týdnů): první povely

Teď je čas na základní povely: „ke mně“, „sedni“, „lehni“ a „pusť“. Nejdůležitější je přivolání. Trénuj ho doma a na zahradě, kde štěně nemá moc rozptýlení, a za každý příchod ho bohatě odměň. Nikdy ho nevolej k sobě kvůli něčemu nepříjemnému. Podrobný postup najdeš v článku jak naučit psa základní povely.

Zároveň začni s obojkem nebo postrojem a vodítkem. Nejdřív doma na pár minut, potom na krátkých procházkách. Návod najdeš v článku jak naučit psa chodit na vodítku.

3. měsíc doma (16 až 20 týdnů): samota a trpělivost

Štěně už zvládne víc, ale přichází i první zkoušení hranic. Upevňuj, co umí, a přidávej sebeovládání: počkat u misky, než mu dovolíš jíst, nebo počkat u dveří, než vyjdete ven. Postupně ho uč zůstat krátce samo, nejdřív vteřiny, pak minuty. Návod krok za krokem je v článku jak naučit psa zůstat sám doma.

Pozor na přetěžování. Kosti a klouby štěněte ještě rostou, proto dlouhé běhy, skákání a jízdu u kola nech na později. Jako orientační pravidlo se uvádí asi pět minut souvislé procházky na každý měsíc věku, dvakrát denně. Volné hraní a čichání se do toho nepočítá.

Nejčastější chyby

• Příliš volnosti hned od začátku: štěně, které se smí po bytě pohybovat bez dozoru, se naučí čůrat za gaučem a okusovat boty.
• Málo spánku: rozdivočelé štěně, které kouše, většinou potřebuje spát, ne další zábavu.
• Socializace na sílu: vzít bojácné štěně do davu nebo ho nechat obtěžovat cizím psem nadělá víc škody než užitku.
• Nejednotná pravidla v rodině: když jeden člen rodiny pouští štěně na gauč a druhý ne, štěně nemá šanci se v tom vyznat.

Každé plemeno se učí trochu jinak

Labrador se pro pamlsek přetrhne, ale do dvou let bývá živý a rád žvýká. Border kolie se učí bleskově, a když jí nedáš práci pro hlavu, najde si ji sama. Bígl jde za čumákem, takže přivolání u něj chce víc trpělivosti a delší vodítko. Jak náročné je které plemeno, porovnáš ve slovníku psích ras.